Spiritualita

 

Zelené křesťanství?

Následující úvaha je především reakcí na inspirující článek Oldřicha Janeby v minulé Zelené generaci a také na mailovou diskusi o tom, zda by měl být státním svátkem Velký pátek nebo raději slunovrat, keltský Samhain či něco podobného. Netřeba snad dodávat, že téma je téměř nevyčerpatelné a diskuse tudíž vítaná.

Křesťanství a ochrana přírody bývají občas stavěny do protikladu – v naší zemi jsou opravdu mezi největšími nepřáteli ekologických hnutí někteří „katoličtí“ politici, najdeme je porůznu třeba v Občanském institutu i ve vládních stranách.


Na druhé straně, také u mnoha hlubinných ekologů se setkáváme s názorem, že křesťanská ideologie, stavějící člověka do pozice pána nad tvorstvem, má velký podíl na novodobém, kořistnickém přístupu k přírodě. Myslitelé, jako je např. Gary Snyder, se proto obracejí spíše k buddhismu a taoismu - skutečně tu pak nacházejí velice inspirativní ideje, na kterých dnešní západní ekologická hnutí z velké části stojí. Teď se ale těmito náboženstvími zabývat nechci, ponechám i stranou různé podivuhodné šamanské praktiky a též ojedinělý, impozantní fenomén hinduismu. Hodnotu těchto myšlenkových systémů rozhodně nezpochybňuji, myslím ale, že málokdo u nás jim zcela rozumí a pokusy o jejich aplikaci na naše poměry občas vedou k jistému druhu bláznovství. Základy evropského myšlení jsou přeci jen jiné, jakkoli problematické.


Vliv křesťanství na evropské myšlení je z ekologického pohledu opravdu v lecčem sporný. S jeho nástupem již příroda není matkou, ale nástrojem či zdrojem surovin a zvířata se, namísto mytických sourozenců člověka, stávají jeho služebníky. Duchové lesů a vod jsou zapuzeni, na místo intuice nastupuje racionalita, vedoucí později až k baconovské vědě zcela oproštěné od etiky. Rovněž tak výlučné soustředění na život ve věčnosti, jenž je zajisté velmi důležitý, občas vede k přílišnému přehlížení a smiřování se s problémy života vezdejšího. A mám dokonce i zcela soukromý dojem, že např. někteří američtí evengelikálové by spíše vítali představu světové ekologické katastrofy, jež by uspíšila příchod kýžené apokalypsy.


Přesto považuji křesťanství za spojence zelených hnutí v úsilí o záchranu tohoto světa. Již jen proto, že, ač každý z jiných pozic, bojují se společným nepřítelem – tím je globální volný trh ovládající postupně vše a neuznávající žádné hodnoty kromě svého růstu. Konzumerismus, pokleslá kultura, nebývalá pýcha a moc zbohatlíků, proměna individualit v masu objektů reklamních kampaní… Toto prostředí pozici křesťanských církví viditelně oslabuje.


Výše zmíněné se ovšem stále týká křesťanství jako ideologie. Jsem ale přesvědčen, že i hluboce věřící křesťan, zcela soustředěný na vertikálno, musí uznat zvláštní důležitost této planety pro vztah Boha a jednotlivce. Zde by se dal tento svět přirovnat k hladině jezera či moře – ač nezaujímá žádný objem oproti hloubce a mohutnosti vod pod ní a vzduchu nahoře, bez procesů na ní se odehrávajících by se obojí proměnilo v mrtvou prázdnotu. Ztratí-li hladina svou průzračnost, např. díky přemnoženým řasám, vše pod ní se ponoří do tmy, kde přežijí jen nejotrlejší macaráti. Ztratí-li svou propustnost, např. díky olejové skvrně, vše pod ní se udusí a i ptáci v povětří časem zajdou hlady.


Zájem o zachování propustnosti a průzračnosti tohoto světa je ekologovi i křesťanovi společný. Propustností míním možnost do tohoto světa se narodit, prožít zde důstojný a svobodný život a odejít s vědomím, že i mé děti budou tuto možnost mít. Průzračnost pak znamená rozmanitost a krásu tohoto světa, bez níž by nebylo možné umění, poezie a asi ani vznešené myšlenky řeckých mudrců, církevních otců, Buddhy či Lao-tse, a nevím zda vůbec idea Boha samotného. Těžko si představit básníka či filosofa ve světě složeném jen z lidských výrobků, tak nudných a prázdných, protože sloužících většinou jen jednomu jedinému účelu. O kolik více úžasu z božského tajemství světa v nás vzbudí hrající si štěně oproti sebedokonalejší elektronice? O kolik filosofů či světců jsme přišli tím, že pohled skrz tento svět již částečně zakryly mrakodrapy Šanghaje, Dubaje či New Yorku?


Bude dobré, až se časem objeví křesťanský politik, jehož vzorem bude František z Asissi či třeba Noe – tj. ten, který dostal od Boha úkol nečekaný: zachránit všechny druhy zvířat včetně těch „neužitečných“ - hadů, myší a podobné, lidmi opovrhované, havěti - čímž povaha onoho panství člověka nad tvorstvem dostala zcela nový smysl.
 

Mgr. Andrej Bažant