Zelená politika

 

Strastiplné vládnutí Libora Ambrozka
Když nastupoval do křesla Ministerstva životního prostředí, po mimořádně nestatečném a sebestředném sociálním demokratovi Miloši Kužvartovi, lidovecký poslanec se zelenými názory Libor Ambrozek, čekalo se od něj hodně. Během jeho vládnutí se sice zlepšila informovanost občanů o stavu životního prostředí, došlo i ke zřízení další CHKO Český les, a především byl přijat zákon o obnovitelných zdrojích, ale to je spíše zásluha našeho členství v Evropské unii, než ministra.
A fakt, že například systém ptačích oblastí NATURA 2000 jsme přijali ve velmi okleštěné podobě, padá na vrub právě jeho. Nehledě na to, že pro snížení energetické náročnosti průmyslu, která zoufale volá po redukci, se neudělalo vůbec nic.
Razantnost samotného ministra nejlépe dokumentuje kauza „emisních povolenek“. Ambrozkův návrh byl 99 milionů tun CO2, i když se ukázalo, že produkce českých podniků se pohybuje pod 82 miliony. Nárok o 25 milionů tun vyšší z pera ministra MŽP, je mimořádně vtipný. Obava, že Ambrozek je příliš napojen na ekologické organizace se tedy nepotvrdila.
Naopak, nejbližší ministrovi spolupracovníci byli z řad kapitánů velkého průmyslu.
Personální politika byla vůbec obrovskou slabinou Ambrozka. Hned na začátku nechal vyhodit náměstkyni Evu Tylovou, která odmítla podepsat některá sporná rozhodnutí, například rekultivaci neratovické Spolany. Do nebe volající drzost bylo jmenování Ivany Jiráskové do funkce náměstkyně pro technickou ochranu životního prostředí. Tato dáma má na svědomí zhruba desítku nesmírně sporných rozhodnutí, které svým vyzněním spadaly spíše do resortu Urbanova Ministerstva průmyslu.
Připomeňme jen smutnou kauzu Nemak nebo povolení zkušebních vrtů na jižní Moravě.
Začátkem minulého roku si přivedl Ambrozek na ministerstvo občanskou demokratku Jaroslavu Honovou, která na objednávku hejtmana Bendla otočila kormidlo MŽP v otázce D3 a pustila kladné stanovisko k vedení dálnice D3 přes přírodní park Střed Čech.
Navíc došlo ke střetu zájmu, protože byla stále ještě zastupitelskou Středočeského kraje a hájila jeho stanovisko.
Ambrozek měl štěstí, že veřejnost většinu jeho prohřešky pod návalem nepoměrně větších průšvihů jiných ministrů, zapomněla.
Ale pro ty, s dobrou pamětí, zůstane Ambrozek ten nemastný neslaný ochranář, který se v zákulisí s představiteli velkého průmyslu vždycky rád domluvil.


T. Feřtek, Reflex 8/2006,
(redakčně kráceno)