Zelená politika

 

Profesorova bublina splaskla
Díky zvědavosti amerických zákonodárců Češi konečně vědí, na čem se svým prezidentem jsou.

Minulý týden skončily dva velké příběhy české politiky. Aktér prvního uraženě vystoupil z politické strany, se kterou kdysi senzačně vyhrál volby. A druhý veřejným dopisem potvrdil svoji dosud I skrývanou a pro mnohé neviditelnou proměnu z kdysi inspirativního lídra v nudného ideologa maloměšťáctví. Tito mužové se jmenují Miloš Zeman a Václav Klaus, a stejně jako se jejich osudy protínaly celá devadesátá léta, tak teď ruku v ruce odcházejí z politické scény. První fyzicky, druhý prozatím "jen" intelektuálně.

Ideologie bojovníka proti ideologiím

Když do podatelny Pražského hradu dorazila letos začátkem března pozvánka od dvou amerických republikánských senátorů na účast v kongresovém slyšení o otázkách kolem globálního oteplování, mělo to svou logiku. Václav Klaus se v poslední době pasoval do role experta na klimatické změny, navíc značně vyhraněného, který všechny chmurné vize podobně jako většina amerických konzervativců odmítá. Nikdy své argumenty podrobně nevysvětlil, debatám se vyhýbá a na otázky novinářů reaguje obecnými řečmi o nebezpečí ekologismu nebo větami „to je na samostatný rozhovor“.

Proto se pozvánka z amerického Kongresu s pěti přesně formulovanými otázkami stala ojedinělou šancí, jak se konečně Klausovy argumenty dozvědět. Napětí bylo o to větší, že proti českému prezidentovi měl stát nejznámější bojovník proti změně klimatu AI Gore, který má za sebou studium přírodních věd, roky strávené v ringu americké politiky, stovky debat na univerzitní půdě, přednášky, úspěšnou knihu a teď i film. Klaus je ekonom a změnu klimatu jako téma objevil relativně nedávno, svůj handicap ale až dosud doháněl razancí svých odsudků. Jak to tedy celé dopadlo, už víme. Hlava českého státu účast na debatě odmítla (podle mluvčího Hradu kvůli "intenzivní přípravě" na víkendový summit EU) a místo sebe poslal prezident do Washingtonu dopis se svými argumenty. Dopis velmi důležitý, dokonce objevný. Nikoliv pro poznání změn klimatu, ale Když do podatelny Pražského hradu dorazila Klause samotného.
Až doposud měl český president renomé politika, vědce, který své leckdy provokující závěry opírá o akademické vzdělání, a který by tím pádem mohl být inspirativní. Tuto naději na inspiraci sice už léta nesplnil, o to napínavější však bylo čekání, s čím přispěje do debaty o změnách klimatu.

Klaus nevěří, že jde o něco vážného, a převládající opačné přesvědčení vědců a politiků označuje za „největší tragédii lidstva“. Proto se čekalo, jakými argumenty se pokusí kongresmany a světovou veřejnost od této „tragédie“ odvrátit. Jak vysvětlí lidem, že se nemají čeho bát.

Místo věcné řeči ale přišla z Hradu ideologická sprcha. Profesor Klaus využil své šance na promluvu v celosvětové debatě k prohlášení, že ochránci přírody jsou se svou snahou regulovat jedovaté zplodiny „jako komunisté“. A že nejlepší je nedělat vůbec nic. I kdyby se totiž to klima náhodou opravdu změnilo, podle Klause půjde o maličkost: ze „zatopených oceánských břehů“ a „pouští tam, kde dosud nebyly“ se prostě odstěhujeme do Grónska, kde bude ideální počasí.

 

Kolik by takové stěhování národů stálo utrpení i peněz a není se lepší se dnes alespoň snažit tomu za nesrovnatelně menších nákladů předejít? Odpověď na tuto otázku už nelze hledat v podatelně Pražského hradu. Ani v Kongresu neměli chuť předčítat z jeho názorů nahlas a dopis skončil ve složce „materiálů pro novináře“.
Bublina „vědce na trůnu“ nenapravitelně splaskla.


Marek Švehla ( RESPEKT.CZ, 13, 26.1.-1.4.2007), redakčně kráceno