Envirnomentální web                                                                                      zelena.generace@email.cz

Zelená politika

Spiritualita Ekologie Kontakt Napsali jste O webu

    Zelená generace

        ekologický aktivismus * Strana zelených * ochrana přírody *  nevládní sektor

 

Ekologie

 

Proč o Vánocích kvetly višně?
Asi Vás už nejednou napadlo, proč se v zimě setkáváme s květy: rostliny se obrazně řečeno nechaly splést vysokými teplotami a dospěly k názoru, že přišlo jaro. Nějaký ten rozkvetlý strom by nás při letošním bláznivém počasí neměl překvapit. Spíše se ptejme, proč spousta rostlin spořádaně čeká na jaro?

Řada rostlin spoléhá při rozlišování ročních dob na změny teploty – některé tahle strategie letos zradila, jiné zatím ne. Během roku se ale mění ještě jedna věc: délka dne. Prvního ledna může být v Praze tuhá ladovská zima, jindy deset nad nulou. Slunce nicméně vychází a zapadá každý rok ve stejný okamžik. Proto řídí mnoho rostlin své životní procesy přednostně podle délky dne. Tento jev se nazývá fotoperiodismus. Délka dne ovlivňuje nástup zimního odpočinku, ale i podzimní shazování listí, kvetení nebo tvorbu cibulí a hlíz.

Fotoperiodismus byl objeven na začátku minulého století. Vědci tehdy zkoumali kvetení, především tabáku a sóji. Zpočátku vzbudil objev značné překvapení. Biologové si neuměli představit, že by rostliny dokázaly něco tak složitého jako měřit délku dne. Nicméně jedině tento předpoklad mohl vysvětlit výsledky pokusů, takže vědci myšlenku nakonec přijali. Po nové stopě se pak pustili jako ohaři. Kromě rostlin odhalili fotoperiodismus brzy i u živočichů, kde řídí například rozmnožovací aktivitu nebo přípravu na zimní spánek.

Podle odpovědi na délku dne rozdělili vědci rostliny na dlouhodenní, krátkodenní a neutrální. Dlouhodenní kvetou tím lépe, čím je den delší, u krátkodenních je to naopak, čím kratší den, tím ochotněji rostlina vykvétá. Neutrální na délku dne nereagují.

Reakce rostlin jsou přizpůsobené klimatu v oblasti, odkud pocházejí. U nás v Evropě převažují dlouhodenní druhy, protože kvetou koncem jara a v létě, tedy v nejpříznivějším období roku. V jiných regionech však mohou být ve výhodě krátkodenní rostliny: například čirok, významná obilnina afrických savanových oblastí, kde zkracování dne předznamenává nástup sucha.

Globální klima se však mění, otepluje se a za pár desítek let se může extremní odchylka, jako ta loňská, stát normou. Počet rostlin popletených počasím pak zákonitě naroste. Jejich reakce na teplotu a délku dne, pečlivě vyladěné evolucí nebo šlechtěním pro naše dnešní podnebí, přestanou svému účelu vyhovovat. Měli bychom se na to připravit.

Rozhodně se musíme usilovně snažit redukovat emise skleníkových plynů a tím oteplování omezit. Nikdo ale nezaručí, že se to podaří. Proto souběžně přemýšlejme, jak se klimatickým změnách přizpůsobit. Tato otázka už začíná být aktuální. Problémy s višněmi naše zemědělství ustojí, v posledních letech se ale objevují případy, kdy během teplých podzimů rozkvétá ozimá řepka, což způsobuje mnohem větší ekonomické ztráty. Důležitým úkolem biologů bude tedy šlechtit rostliny tak, aby poskytovaly uspokojivé výnosy i ve změněných klimatických podmínkách. Odborníci nyní kladou velký důraz na zvýšení odolnosti plodin vůči původním jevům globálního oteplování, hlavně horku a suchu.

Věnovat bychom se ale měli i citlivosti na délku dne. Vezměme si jako příklad naši nejdůležitější plodinu, pšenici. Ve střední a severní Evropě se dnes často pěstují dlouhodenní odrůdy ozimé pšenice, kvetoucí pozdě na jaře, kdy už je dostatečně teplo pro optimální vývoj květů a semen. Ve Středomoří ovšem přichází jaro častěji a po něm následuje horké suché léto. Pro jih Evropy jsou proto vhodnější neutrální odrůdy, které kvetou dříve a stihnou dozrát před začátkem letního sucha. Předpokládejme, že české podnebí se postupně přiblíží středomořskému. Jisté to není, počítačové modely zatím nejsou dost spolehlivé, ale vyloučit to nemůžeme. Pak bychom museli začít pěstovat neutrální pšenici: buď přejít na jihoevropské odrůdy, nebo ty naše dlouhodenní změnit na neutrální – pomocí klasického šlechtění.

Abychom mohli co nejlépe měnit reakce rostlin na délku dne, musíme porozumět jejich vnitřním mechanismů. Biologové se je snaží odhalit již dlouho. Jak se ukázalo, rostliny neměří obvykle délku dne, spíš délku noci. K tomu jim slouží jejich „biologické hodiny“. Biologické hodiny zajišťují kromě měření délky noci hlavně správné každodenní načasování mnoha životních pochodů. Fotoperiodický „kalendář“, který rostliny informuje o ročním období, tedy využívá služby denních „hodinek“.

Dostatečně podrobné znalosti máme zatím jenom u rýže, u ostatních druhů je výzkum spíše na začátku. Biologové a zemědělští experti se tedy v nejbližší době rozhodně nudit nebudou.

Jan Kolář
Autor je biolog, píše na blog Respektu