Envirnomentální web                                                                                      zelena.generace@email.cz

Zelená politika

Spiritualita Ekologie Kontakt Napsali jste O webu

    Zelená generace

        ekologický aktivismus * Strana zelených * ochrana přírody *  nevládní sektor

Spiritualita

 

Problém s příbramskými haldami stále nevyřešen

Příbram je možné si z turistického hlediska spojit s dominantou Svaté hory, Hornickým muzeem na Březových horách nebo třeba památníkem Antonína Dvořáka v nedaleké Vysoké u Příbrami. Většina návštěvníků si nicméně spíše zapamatuje charakteristické „památníky“ hornické činnosti, která v našem regionu probíhala v dobách dávných i nedávných a zanechala v naší krajině „jizvy“ v podobě odvalů neboli hald, které znamenají ekologickou zátěž krajiny i obyvatel. Přesto záměr firmy Ecoinvest Příbram s.r.o. odtěžit odval č. 9 na tříděné kamenivo vyvolal poměrně velkou řadu negativních reakcí ze strany občanů a zamítavě se k tomuto záměru vyjádřilo i vedení města. Proč?

 

Odval č.9
V současné chvíli se primárně jedná o odval č. 9, jenž se tvořil od roku 1951 a obsahuje minimálně 250 tun uranu. Proto jsou na místě obavy, že jeho rozkrytím a těžbou bude docházet k uvolňování radioaktivních prachových částic, které se budou šířit do okolí. Toto riziko je možné eliminovat zkrápěním rubaniny vodou. V Údajích o záměru je uvedeno, že potřeba vody bude pouze pro zkrápění v suchém období (cca 30 dnů v roce) a její spotřeba se předpokládá na 1 cisternu denně, tj. 7 m3 denně neboli 210 m3 ročně, přitom odtěženo by mělo být 150 000 t horniny ročně. Nabízí se tedy otázka jestli, to není příliš málo.

Odtěženou haldovinu, před jejím dalším využitím jako kameniva, je třeba převést do areálu Ecoinvestu (bývalá úpravna 1. máje) a dále zpracovat. K tomuto účelu byly navrženy dvě varianty dopravy. Proti oběma variantám protestují místní obyvatelé z důvodu negativních dopadů dopravy na kvalitu a pohodu bydlení a na okolní přírodu. Některé úseky první varianty vedou pouhých 50 metrů od rodinných domů, druhá varianta zase silně poškozuje okolní životní prostředí, zejména lesy. Realizace záměru by znamenala nutnost přepravit 150 000 t haldoviny ročně po dobu 100 pracovních dní při době těžby 10 hodin denně. Celkově se má vytěžit 3 600 000 t materiálu. Proti variantě č. 2 se navíc vyslovil Odbor životního prostředí MěÚ Příbram, protože vede ekologicky hodnotnou lokalitou a nákladní doprava by zde musela překonat poměrně velké převýšení na krátkém úseku.

Co na to atomový zákon
Nutno podotknout, že tento způsob likvidace není ničím novým, v bývalém Československu se hlušina zpracovávala na štěrk nebo škvárobeton a používala se při výstavbě silnic, železnic, kulturních domů, zemědělských objektů atd. Až do roku 1991 bylo možné používat materiál s obsahem uranu až 200g/tunu (0.0200% U), došlo tedy ke zbytečnému rozšíření radioaktivních látek na rozsáhlé území! Současný atomový zákon č.18/1997 Sb. je sice přísnější, nicméně rozvoz i velmi mírně radioaktivního normy splňujícího materiálu se jeví jako problematický především proto, že dosud přesně neznáme jeho dlouhodobý dopad na lidské zdraví a ostatní živé organismy.

Rekultivace jako přínos?
Jasně pozitivním přínosem odtěžení odvalu se zdá být vliv na krajinu. Ale je tomu skutečně tak? Opravdu by tolika Příbramákům vadily jejich haldy, mírně tvarově upravené, zapouzdřené a porostlé vegetací, třeba jen náletovými dřevinami, jako je tomu například v případě některých březohorských hald ? Samo Ministerstvo životního prostředí uvádí, že v případě likvidace hald neexistuje doporučený postup a že „se musí postupovat případ od případu v závislosti na množství, odpadovém materiálu i nebezpečnosti a riziku, který deponovaný materiál způsobuje nebo by mohl způsobit“. Nelze tedy říci, že odtěžení haldy znamená jednoznačný ekologický přínos.
Známý geolog Václav Cílek, který se zabývá změnami krajiny v nejbližší geologické minulosti, to vidí takto: „ V prostoru krajiny doporučujeme haldy „přiznat“ jako její novou estetickou složku. Podobně jako přiznáváme i jiné krajinné zásahy – například vápencové lomy v Českém krasu nebo rybníky na Třeboňsku.“ Odtěžování hald je příkladem takzvané technické rekultivace, jejíž cílem je zahladit „jizvy“, mnohdy ale za cenu vytvoření „vnitřních zranění“. Naopak cílem takzvané přírodní rekultivace, která se v zahraničí uplatňuje v posledních asi 20 letech, je přiznání nových krajinných prvků, jejich šetrná úprava, monitoring a ochrana vedoucí v budoucnosti k ekologicky hodnotné lokalitě. Myslím, že je čas, aby se o tomto přístupu diskutovalo i v případě likvidací starých ekologických zátěží na Příbramsku.
 

V čem spočívá problém při rekultivaci?
Po přepravě odtěžené haldoviny do areálu Ecoinvestu dochází k jejímu přetřídění, úpravě a následnému použití jako stavebního materiálu pro liniové stavby. Radioaktivní odpady se ukládají do odkaliště Bytíz a na další určená místa. Nejvíce kontaminovaná hornina – spodek haldy - zůstává na místě, což v tomto případě činí cca 400 000 t. S nadsázkou lze tedy říci, že rekultivace odvalu odtěžením spočívá v převážení části radioaktivního materiálu z místa na místo.
 

 

Alena Šálová