Zelená politika

 

Kříž na Golgotě
Nejsem věrozvěst ani politický misionář, ale ochranu přírody jsem si vždycky spojoval s elementární křesťanskou etikou. Příroda – Bůh - vesmír – duše, slova plynoucí v mimočasové symbióze. Lze chránit přírodu, aniž by člověk nevěřil na vyšší rozměr bytí? Lze, ale je to smutný boj. Kolik z nás už mělo pocit, že si v džungli korupce a ordinovaného materialismu připadá jako, když šplhá po křížové cestě na Golgotu?
Možná je to trochu expresívní přirovnání, ale tristní bilance úspěšnosti nevládek mě k tomu opravňuje.
V ekologickém hnutí, kam počítám i zelené, jsem potkal jenom málo lidí, kteří se angažovali pro moc nebo pro peníze.
Nahlédněte na šedivé poslanecké myši velkých stran. Jaké hvězdy by musely být ve velkých stranách Tylová, Štěpánek nebo Pávek? Tohle zjištění dává zeleným sílu porážet desetitisícové členské aparáty konkurenčních stran.
Když zmiňuji křesťanství, nemluvím o Vatikánu ani o katolickém elitářství. Mluvím o pokoře, úctě k životu, skromnosti a potlačení sobeckého já.
Lidová strana, k mé velké lítosti, pomalu mizí z politické mapy. Její přínos nespatřuji ani tak v religionismu – v podstatě se u nich neprojevuje, ale ve zchudnutí politického spektra.
Ať už je potká jakýkoliv osud, do čela se jim žádný osvícený křesťan netlačí. Jeden by se rád asimiloval s modrými, druhý našel zalíbení v deportaci nepřizpůsobivých spoluobčanů a třetí vlastně ani neví, proč chce na předsedu kandidovat. KDU stojí ve zlomovém bodu svého možného zániku a zeleným přináší na zlatém podnose přináší nový odůvodněný rozměr existence. Neodmítněme jej.
V názoru na potraty nebo eutanázii se mohou lišit, ale i to je řešitelné.
Jsem stále více překvapován, kolik mladých věřících u nás i v Evropě volí zelené. Zřejmě cítí, že lásku k bližnímu nelze oddělit od zvýšené ohleduplnosti k přírodě.
Na Golgotě znovu hoří Kristův kříž, mám pocit, že hoří pro zelené.
 


O.Janeba