Zelená politika

 

Bursíkovi modrozelení?
Politolog Pavel Pečínka si prostřednictvím médií posteskl nad vstřícností Martina Bursíka k pravicovým stranám při prosazování trojkoaličního projektu.
Dává do jedné roviny předvolební koalici s liberálními stranami, jak to chtěl minulý předseda Beránek a pozdější povolební projekt ODS, KDU a zelených, který dojednal Bursík. Tento projekt byl však přirozeným vyústěním nepřirozené povolební situace a především mentálního zhroucení Jiřího Paroubka. Vzpomeňme na jeho projev v den voleb.
Beránkova snaha byla od počátku nejasná, neprůhledná a těžko realizovatelná, jak potvrdila neúspěšná fůze pravicových stran v režii Unie svobody. Pečínka se podivuje nad tím, že Bursík, jako zelený, volá po modernizaci a reformách. Minimálně u ekologické daňové reformy je to pochopitelné. Schválit ji musíme, žádá to Evropská unie, ale finální podoba se může pohyboval od účinného prostředku zdanění vedlejších dopadů průmyslových provozů, po neškodného strašáka bezúčinných vyhlášek.
A že Paroubek v době ekonomického růstu o žádné formě ekologické daňové reformě nechtěl slyšet, je známé.
Pavla Pečínka rovněž kritizuje Martina Bursíka za slova o škodlivosti spojení
sociální demokracie a odborů. Nesetkal jsem se s tím, nicméně, že si naše odbory více než práv zaměstnanců hledí svých politických zájmů, také není tajemstvím.
Nekritizoval bych Bursíka ani zato, že v soukromém rozhovoru apeloval na Topolánka, aby se občanští demokraté ostřihli od Klause a Zahradila.
Tahle zkostnatělá generace technokratů trvale devastuje politické klima.
Topolánek chce stranu modernější, více proevrospkou. Podpořit jej v tomto úsilí je důležité.
Až se objeví alternativní osobnost k Paroubkovi v jeho straně, jistě ho rovněž podpoří.
A pokud toto odtažení od ČSSD, což brněnský politolog špatně nese, mělo za výsledek zeslabení témat, jako je legalizace marihuany nebo eutanazie, díky Bohu zato.
V závěrečné pasáži Pečínka zmiňuje západní zelené, kde koketováním s pravicí pouze vydíralo sociální demokracii, ale nikdy neskončilo vládou s modrými, jako u nás. Více než o západních zelených to vypovídá o názorovém ustrnutí autora článku.
Pravolevé uspořádání je už skutečně minulostí a náš jediný europoslanec za zelené Milan Horáček, by o tom mohl vyprávět.
Topolánek měl snahu sjednotit střed a pravici v životný projekt, natáhl ruku ke spolupráci a je dobře, že mu na ní Martin Bursík neplivl.
Předseda zelených je zkušený politik, dobře si pamatuje na léta bezmoce při mocenských rejdech ODS a ČSSD na pražském magistrátu. A jistě ví, jaké nebezpečí hrozí, když zvítězí v ODS toryovské křídlo Tlustý, Říman, Zahradil.
Pavel Pečínka dlouhodobě přisuzuje zeleným roli takové svobodomyslnější sociální demokracie, se silným akcentem na sociální programy, národnostní menšiny, narkomany a odbory. Jenže to je jen okrajový zájem zelených.
Její hlavní role spočívá především v ekologických tématech. Nezapomínejme na to.
 

O.Janeba