Zelená politika

 

Už nevyprodáváme své myšlenky
Co uslyšíte o panu Ing. Čejkovi dřív, než dojde řeč na jeho profesní či politické kvality?
Je to slušný a poctivý člověk. Zdánlivě banální či frázovité konstatování.
Ne pro toho, kdo zná předsedu středočeských zelených osobně.

• V devadesátých letech jste byl předsedou Strany zelených. Jaká byla tehdy situace? Lze nějak srovnávat?
Předsedou jsem byl od dubna 1999 do března 2002. Vzpamatovávali jsme se z pokusu ČSSD, která nás chtěla v letech 1995 – 1996 integrovat do svých řad. Počet členů strany byl, oproti dnešku, asi třetinový a zájem nových lidí o vstup do strany nebyl velký. Potýkali jsme se s problémem nedostatku financí a starých dluhů. Zajímavé však bylo, že i přes to jsme byli poměrně úspěšní v komunální politice.

• Jaké bylo politické směřování strany? Říkalo se, že byla více doprava, než později. Jakési průzkumy mezi členy údajně ukázaly, že většina členů SZ by volila jako druhou stranu ve volbách ODS?
Neřekl bych, že jsme se někdy orientovali na ODS a jindy na ČSSD. Mohlo se to tak jevit v okamžiku, kdy tyto strany upravily své programy a jaksi se v daném období zvětšily průnik programových shod s programem Strany zelených. Velice zajímavé však bylo, že trvale nejvíce shody měl náš program s dřívějšími programy KDU-ČSL.

• Jaká byla finanční situace? Patrně jste jako předseda převzal stranu finančně zatíženou?
V době, kdy jsem začínal jako předseda, dosahovaly různé závazky Strany zelených z dřívějších let přibližné výše 16 milionů korun. Do doby, než jsem byl ve své funkci vystřídán, se podařilo tyto závazky snížit o 3 miliony a zároveň jsme v roce 2001 získali 6 milionů korun, takže bylo z čeho financovat volební kampaň v parlamentních volbách v roce 2002, které nám pak přinesly 12 milionů korun.

• Jací lidé tehdy ve straně byli? Liší se nějak od těch dnešních?
Neřekl bych, že byly mezi dřívějšími a dnešními členy nějaké výrazné odlišnosti. Někteří byli orientováni více levicově a jiní zase více napravo. Ke cti všem je však třeba říci, že jsme byli vždy jednotní v prosazování „zelených“ programových témat.

• Měli jste nějaké kontakty na zahraničí?
Někdy od roku 1995 jsme byli součástí Evropské federace zelených stran. V roce 1998 se v Praze konalo jednání jejího výboru. Běžně jsme byli v kontaktu s bavorskými, rakouskými, finskými a slovenskými Zelenými. Naši delegáti se zúčastnili celosvětového sjezdu Zelených stran v Austrálii v roce 2000.

• Mluvil jste o tom, že v minulosti docházelo často k výprodeji zelených myšlenek. Zelení politici nabízeli své návrhy poslancům a ti, když je prosadili, se jimi chlubili jako vlastními?

To je pravda. V době, kdy jsem byl předsedou mne tento styl práce některých členů našich odborných sekcí docela zlobil. Na jedné straně jsem chápal jejich svaté přesvědčení pro prosazení dobrých věcí, ale na druhé straně to nesmírně komplikovalo možnosti prezentace programových záměrů Strany zelených veřejnosti. Zcela konkrétně se to týkalo energetických zákonů, novelizace zákona o odpadech a novelizace zákona o ochraně životního prostředí.

• Uvítali jste „obrodný proces“ ve straně, když vstoupili Patočka, Beránek a další lidé z NNO?
Zájem o spolupráci s lidmi z nevládních organizací byl ve Straně zelených od jejího samého založení v roce 1990. Bylo nám jasné, že jednou nastane doba, kdy určitá část mladé generace jaksi dospěje a bude chtít prosazovat své názory na úrovni politiky. U některých starších členů Strany zelených se už také koncem devadesátých let začal objevovat syndrom „vybitých baterií“. Když jsme byli v dubnu roku 2002 osloveni Jakubem Patočkou a Janem Beránkem s nabídkou užší spolupráce při přípravě parlamentních voleb, byli jsme si vědomi určitého rizika, které vyplývalo z jejich postojů a osobních charakterových vlastností. Na druhé straně však zde s nimi byla velice početná skupina dalších kvalitních lidí, kteří mohli být pro Stranu zelených nesmírným přínosem. Rozhodli jsme se tedy tuto spolupráci podpořit a dnes jsem přesvědčen, že to v konečném výsledku vůbec nebyla chyba.

• Kdo z předsedů dal straně nejvíce?
To je pro mne nesmírně těžká otázka. Na tu by měl odpovídat někdo jiný.

• Vy jste v SZ od jejích samých počátků. Nepřestával jste někdy věřit, že se strana stane součástí politického spektra?
Politika je běh na dlouhé vzdálenosti, mne nikdy malověrné myšlenky netrápily.

• A co ten nehynoucí spor o to, jestli přijmout tichou toleranci od komunistů, či ne?
Nedomnívám se, že hlavním problémem sporu je tichá tolerance naší strany od KSČM. Tím neustále diskutovaným problémem je naše možná spolupráce s KSČM. V současné době však podle mého názoru věnujeme uvnitř naší strany zbytečně mnoho energie debatě na toto téma. Někdy mám dojem, že trpíme syndromem jakoby KSČM měla stále vedoucí úlohu v našem státě. Podíváme-li se na ideové principy naše a KSČM, pak je zřejmé, že každý stojíme na absolutně rozdílném břehu. Základem naší ideologie je různorodost-diverzita, respektování osobnosti jedince a změny formou evoluce. KSČM dodneška staví na ideologii marxismu, což je právě potlačení osobnosti jedince ve prospěch masy-třídy a veškeré změny formou revoluce. Měli bychom se zaměřit na kvalitní řešení společenských problémů na principech naší ideologie a nedat tak prostor KSČM pro nabídku podle jejich ideových principů.

• Dvakrát jste neuspěl s kandidaturou na senátora. Zkusíte to znovu?
Jestli zkusím znovu kandidaturu na senátora nebo zda se budu opět snažit získat poslanecký mandát, to nezáleží jenom na mé vůli. O tom, zda budu i příště způsobilý a vhodný, rozhodne jednak můj zdravotní stav a dále to posoudí členové naší krajské organizace. Přiznávám, že poslanecký mandát bych rád získal.
 

Děkuji za rozhovor.

O.Janeba